Myšlenky

Teď si asi říkáte, že tohle téma nemá s pohybovým aparátem nic společného. Omyl! Řekla bych, že všechny choroby začínají v hlavě, rodí se už v našich myšlenkách.

Když okolnosti nejsou takové jaké chceme, chvíli bojujeme, ale ono to pořád není, jak jsme si to vymysleli. Zase nová komplikace, sem tam i průšvih. Je to nahoru, ale jen kousek a pak zase dolů a veliký kus. Tak se tedy zasekneme, protože ten život je fakt blbec!!! Depka. A napadne nás se jít opít nebo utratit nějaký ten peníz za věci, které nepotřebujeme, najíme se všeho, co nesmíme a litujeme se a litujeme a nic nemá cenu, nikdo nás nemá rááád..... Ale pak je ta horší fáze, kdy si začneme uvědomovat, že vlastně nás strašně bolí noha, nebo záda. Ono to spíš je z toho sezení a koukání do prázdna. Pro někoho je to najednou řešení situace. Nemoc! Pomozte mi, prosím!!!!! Dotyčný člověk má najednou naději, že se to někam pohne. Hodně lidí si mění psychickou bolest na tu fyzickou. Život to je lidská neléčitelná nemoc, máme ji všichni. Trvá to od narození do smrti a u každého jedince je jiný průběh. Léky na to nejsou, ani operovat se to nedá. Musíme si to odžít. Poslouchejme své tělo, co nám chce sdělit. Bolí mě bederka! Ale to není jen tak ze dne na den, něco tomu předcházelo. Ajó to jsem tahal ty kolečka hlíny a chtěl jsem to mít rychle hotové, protože pivo nepočká, tak jsem si hodně nakládal, potil jsem se u toho, tak jsem se svlíknul a foukal vítr, to bylo příjemný........To mě pořád bolí hlava. Určitě nádor! První a definitivní diagnóza! Pravda je ale jiná, každý den sedím u počítače několik hodin a když přijdu unavený domů, tak se najím a pak si lehnu.....Jejda proč mě teď tak zlobí to rameno? Zaručeně jsem ho nepřetěžoval. Vlastně před týdnem jsem spěchal do práce a nebyla vyhozená popelnice, tak jsem ji vyhodil.... A vyhodil jste si i rameno. Zapomínáme, pak se divíme a za to může taky jen naše hlava. Nejvážnější choroby si přivodíme brouzdáním po internetu ve snaze si pomoci, najednou zjistíme, že z bolesti prstu na noze je asi rakovina kostí, možná i krve. No opravdu po přečtení pár stránek máme jasné příznaky. Zas ty myšlenky. A pak dobře funguje, když zaslechneme, že se někde objevila hodně infekční choroba a my tam byli!!! Už nám naskakuje vyrážka otíká krk a je to tady... No prostě co nemáme to si vymyslíme a některý lidi jsou pak nešťastný, že už konečně našli tu svou chorobu, příznaky pasujou a vyšetření ukáže, že nic! A to je pak teprve zklamání!

Tak se učte nemyslet, a když už něco bolí, tak pátrejte co tomu předcházelo, jestli si za to nemůžeme tak trochu my sami.